Lucie Nepasická
Ateliér kovu a šperku
Prof. V. K. Novák
Sochařka
Set decorator
Filmové ateliéry Barrandov
Kontakt
www.nepasika.com
in: Lucie Nepasická
+420 722 914 487
Moje tvorba se pohybuje
v rozpětí od sochařských pokusů k plátnu.
V minulosti jsem se věnovala tvorbě dětských hřišť – od návrhů po realizaci, posledních deset let se vyskytuji u filmu v art departmentu. Většinou v pozici set decorator.
Když byly naše dospělé děti malé, založili jsme s Lenkou Klodovou, Markem Rejentem a Martinem Péčem skupinu Matky a Otcové mapující ne příliš vyslovované téma rodič – umělec.
Byť zřídka, trváme dodnes, i když se náměty pomalu posouvají o generaci dále.
Životem mě provází historie (především ta spekulativní) a sakrální geometrie, která se v přírodě vyskytuje prakticky všude. S tím souvisí i můj zájem o studium vody a jejích kvalit.
Od doby, kdy jsem naposledy držela řetězovou pilu, už uběhlo pár let, ale k figurální formě se čas od času vracím. Nemá to žádný algoritmus, je to čistě náhodná frekvence.
Nenápadně jsem se přesunula od dřeva ke stříkanému betonu. Tenhle materiál, tak hojně používaný v architektuře, mě baví. Protože radši modeluji, než odebírám, hledala jsem něco jiného než laminát a šedá hmota mě nadchla. Má své limity i skryté možnosti. Nic nového, bosenští archeologové při rozboru pyramid objevených před pár desítkami let došli k názoru, že jde o dvacet tři tisíc let starý – beton.
Zdaleka jsem jeho možnosti nevyčerpala, bylo to spíš seznámení. A další objekty nosím stále v hlavě, takže doufám, že někdy vzniknou.
Většinou začínám bez konceptu. Někdy se to ukáže jako slepá cesta, ale většinou se objeví spojující téma. Jedním z nich jsou fragmenty – části světa, zjednodušené až na úroveň piktogramu, u kterých se význam mění se souvislostmi, ve kterých je vystavíte.
Kolekce hlav vznikla za covidu, kdy jsme nemohli ven a byli zavření ve svých dílnách a atelierech. Z tohoto úhlu pohledu to byla skvělá doba. Hlavy se rodily z čisté radosti z práce, kdy si můžete bezstarostně vymýšlet výraz tváře, její věk, charakter a jedním sáhnutím špachtle všechno měnit. Znovu a znovu.
Malba pro mě byla dlouhou část života tabu, protože jsem vyrůstala a žila vedle kvalitních malířů a tohle médium si nikdy nechtěla přivlastnit. Museli tedy všichni z mého života odejít a zbytek na několik měsíců odjet, abych si koupila první plátno a týden kolem něj jen chodila.