Michaela Rizopulu
Ateliér ilustrace
Prof. J. Šalamoun
Ateliér textilu
Prof. B. Mrázek
Ateliér Prostorová tvorba textilu a alternativních technik
Prof. A. Matasová
Vizuální umělkyně
Pedagožka
Kontakt
+420 603 207 441
V průběhu svého studijního vývoje jsem prošla ateliéry ilustrace, textilu a prostorové tvorby. Studovala jsem u prof. Adély Matasové, kde jsem se zaměřila na práci s materiálem, prostorem a alternativními technikami. Právě tam jsem si vytvořila vztah k tvorbě, která překračuje hranice jednoho média.
Zabývám se materiálovou tvorbou, experimentuji s papírem, kovem a dřevem a jsem autorkou řady instalací. Moje práce spojuje tradiční techniky s experimentálním přístupem. Inspiraci nacházím v environmentálních tématech a industriálním prostředí.
Mezi Řeckem a Českem se odehrává rytmus mé tvorby – v pohybu mezi dvěma rozdílnými světy nacházím rovnováhu, kontrast i inspiraci.
Analog pro mě představuje otevřené prostředí, kde vzniká svobodná, autentická tvorba. Je to místo setkávání, sdílení a vzájemné inspirace mezi umělci napříč obory. Věřím, že taková platforma má sílu posouvat umění dál – nejen jako výsledek, ale jako proces.
Pedagogická práce je pro mě víc než předávání znalostí – vnímám ji jako společný prostor pro hledání, objevování a tvorbu. Na ZUŠ Řevnice vedu žáky k vnímání světa, k přemýšlení v obrazech a k rozvoji vlastního výtvarného jazyka. Věřím, že umělecké vzdělávání formuje nejen dovednosti, ale i způsob, jakým člověk vnímá a uvažuje do budoucna.
V instalaci Hnízda materiál opouští hranice své běžné funkce a rodí se z něj sochařská metafora dialogu mezi technologií a přírodou. Světelné objekty sestavené z průmyslových komponentů působí jako nový, dosud neznámý druh. Technické prvky tu získávají téměř organický výraz: trubky se mění v oči, klouby či tělíska.
Pracuji s industriální estetikou. Kovové objekty, původně určené pro sériovou výrobu, jsou vytrženy ze svého funkčního kontextu a přetvořeny do téměř rituální konstelace. Smaltované díly nechávám „dýchat“ – jejich monumentální tvary a duté objemy působí jako rezonanční těla, která v sobě nesou paměť výroby i dotyk lidských rukou.
Papírový objekt propojuje tradiční řemeslnou techniku tkaní s recyklací vizuálního obsahu masových médií. Fragmenty časopisu jsou přetvořeny do struktury připomínající mapu – krajinu tvořenou obrazovými stopami civilizace, geografie, kultury a příběhů světa.
Vany fungují jako lidské schránky, které zachycují to, co běžně zůstává skryté uvnitř – nánosy vizuálních podnětů. Vrstvy modelovaných časopisů představují vše, co do sebe denně přijímáme: obrazy, reklamy, příběhy.
Kresba Stopy vzniká v blízkosti gesta, těla a hmoty. Olej se zde chová jako paměťová vrstva - zaznamenává dotyk, tlak i náhodu, ukládá do sebe vše, co se děje na povrchu. Stopy prstů a šmouh vytvářejí strukturu, která připomíná jak fragment krajiny, tak otisk události, jejíž původ zůstává skrytý.
Struktura vzniklá ze zbytků papírových forem, běžně určených k ochraně zboží, vystupuje v této práci jako jakýsi archeologický nález každodennosti. Grafika pracuje s principem „schránky“ – technika vytváří dojem fosilizované struktury, která nese stopy industriální sériovosti.
Akvarelové kompozice tematizují les jako prostor světelných proměn a jemných atmosférických jevů. Kombinovaná technika vytváří abstrahované struktury, které odkazují k fyzické přítomnosti lesa, ale zároveň ji přesahují směrem k meditativní a subjektivní krajině.
V grafikách pracuji se stínem jako s prostorem mezi viditelným a tušeným. Vertikální rytmus linií a rozpitých skvrn vytváří dojem téměř fotografické stopy, která se však vzpírá jednoznačné interpretaci a otvírá prostor pro vlastní čtení obrazu.
